Psal se, tuším, rok 2013.
Dlouho jsem koketovala s myšlenkou, že bych si přála šicí stroj, a Ježíšek mi ho tenkrát donesl až pod nos. Jak to jen věděl? Asi vážně existuje.
Jako malá holka jsem často pozorovala mámu při šití a ledacos jsem odkoukala. Podpořila jsem tedy svou sebejistotu, a než abych zkoušela nějaké jednoduché šití polštářků, vrhla jsem se rovnou na sukni. A opravdu! Ušila jsem svůj první kousek!
Nedopadlo to sice tak, jak jsem si původně představovala. Vypadala jsem v té sukni jako maková panenka s obrovskýma prsama, ale i tak mi to přišlo jako super úspěch.
V sukních jsem se zdokonalovala. Kamarádkám se fakt líbily a já měla ze svého “krejčovství” celkem dobrý pocit, přestože do profi krejčoviny to mělo dost daleko.
Objevila jsem tyl, a tím i jistý s(tyl). Přišlo mi úžasné v kolika barvách je tento materiál k dostání a hrála jsem si s jejich kombinacemi. Zkrotit tyl pod rukama nebylo sice nic jednoduchého, ale nakonec jsem ušila i svou první tylovku. Mé sukýnky koupily kamarádky a ty zas poslaly další a najednou jsem po nocích šila sukně jak pominutá.
Pak jsem potkala Angeliku, která se do mých sukní naprosto zbláznila, a protože měla malé dcerky, stala jsem se jejich dvorní švadlenkou sukní. Netrvalo to ani moc dlouho a při jednom kafíčku, jsme si s Angelikou řekly, že by bylo fajn, udělat si svou značku a nabízet sukně dál. A tak vznikl PinkPin.
S Angelikou jsme náš barevný tylový svět žily tři roky. Jezdily jsme po marketech s lokální módou, založily e-shop a strašně nás to bavilo. Už jsem nešila po nocích na “Singrovce”, ale pomáhaly nám švadleny, které své řemeslo ovládaly mnohem lépe a kvalitněji než já.
Jednou po novém roce Angelika řekla, že “letos budeme se sukněma v Sama doma”, a fakt se to stalo. Mezi tím vším jsem i já stihla porodit syna, a tak jsme obě měly, díky svým ratolestem, na PinkPin opravdu málo času. Přesto to bylo krásné období, ve kterém jsme se naučily spoustu užitečných věcí. Ale jak už to bývá i do PinkPinu přišel čas na změnu...
O tom jak to bylo dál ale napíšu až zase příště, ať se máte na co těšit…